Vodík představuje jednu z významných surovin chemického průmyslu a jako takový je dnes odbornou komunitou vnímán především. Tomuto faktu odpovídá skutečnost, že v roce 2007 dosahovala produkční kapacita této komodity v Evropě 90.109 Nm3 ročně. Výroba je založena primárně na zpracování fosilních paliv, zejména pak zemního plynu, těžkých ropných frakcí, ale i uhlí. Konstruovány jsou převážně velkokapacitní výrobní jednotky, a to téměř výhradně přímo na místě spotřeby. Rozhodující většinu kapacity (57.109 Nm3) spotřebovávají producenti pro vlastní výroby. Nezanedbatelná část vodíku 23.109 Nm3 vzniká jako vedlejší produkt výroby jiné látky a bývá obvykle rovněž využita pro navazující výroby, nebo spálena na místě produkce. Zbývající část je obchodována. Za předpokladu plného využití instalovaných výrob dosahuje obchodovatelný podíl výrobní kapacity vodíku instalované v Evropě hodnoty 2 až 10.109 Nm3 [1].
