Na konci května BloombergNEF zveřejnil nový výhled globálního vývoje na vodíkovém trhu do roku 2030. Jak vidí BloombergNEF (BNEF), jedna z nejvlivnějších ratingových a výzkumných agentur zabývajících se obnovitelnými zdroji energie, vodíkem i bezemisními technologiemi, vývoj globálního vodíkového trhu v roce 2024 s výhledem do roku 2030? Podíváme se, jaké hlavní trendy na vodíkovém trhu očekává a jakým výzvám podle BNEF bude vodíkové hospodářství v nejbližší době čelit.
BNEF je odnoží ratingové agentury Bloomberg a od svého vzniku se vedle obnovitelných zdrojů energie a trhu s OZE a bezemisními technologiemi soustředí i na vodíkový trh. Publikuje mj. Hydrogen Market Outlook, Hydrogen Market Monitor a vytváří databázi sledující systémy podpory rozvoje vodíkového hospodářství. Zde analyzujeme Hydrogen Market Outlook 2024.
V květové analýze se BNEF nejprve věnuje obecným trendům na globálním trhu s vodíkem a jejich vývoji, ve druhé části se zabývá jednotlivými fázemi vodíkového hodnotového řetězce a srovnává vývoj vodíkového trhu v jednotlivých světových regionech. S ohledem na stávající vývoj se však logicky soustředí na průmyslově vyspělé státy. BNEF uvádí, že přechod k čistým technologiím pokračuje celosvětově a ve všech sektorech; explicitně jsou zmíněny bezemisní výroba elektrické energie, čistá mobilita, stavebnictví a udržitelné zemědělství. Do této skupiny spadají i aplikace vodíku. Zpráva BNEF však uvádí, že globálně dochází k zaostávání v plnění cílů budování vodíkového hospodářství, což podle výpočtů BNEF povede k tomu, že v roce 2030 budou cíle, které deklarovaly různé státy světa, naplněny z cca 50 %. V Evropě vodíkové hospodářství roste nejrychleji v zemích, které 1) deklarovaly silný politický závazek podpory vodíkového hospodářství a 2) mají vhodné podmínky pro OZE. V EU se jedná o Španělsko, Portugalsko, Německo, Nizozemí a Dánsko. Ostatní země EU zatím růstovou trajektorii nenastartovaly. BNEF uvádí, že předpokladem tržního prosazení vodíku jako běžně dostupné alternativy fosilních paliv, vyžaduje, aby 1) byl produkován v dostatečném množství, 2) rostla jeho spotřeba a různorodost využití, 3) byla uspokojivě vyřešena jeho přeprava a skladování a 4) existovala silná politická podpora a dobrá regulatorní základna upravující vodíkový ekosystém.
V analýze BNEF upozorňuje na téma, kterému věnují pozornost i vodíkoví stakeholdeři v České republice v rámci debaty o možnostech podpory výstavby elektrolyzérů, a to je nutnost podpory spotřeby vodíku. BNEF na základě analýzy dat z několika desítek zemí včetně EU, USA a Kanady konstatuje, že většina existujících systémů podpory se soustředí na nabídkovou stranu a pomáhá výrobcům. Analýza racionálně konstatuje (a tento závěr silně rezonuje v české debatě), že samotná podpora výroby nestačí. Aby se rozvíjel trh s vodíkem, je třeba nastartovat poptávku. Právě v nepoměru produkce-spotřeba vodíku vidí analýza největší problém současného vývoje, neboť (až na výjimky jako jsou Belgie či Německo) globální poptávka po obnovitelném vodíku stagnuje. BNEF také konstatuje, že pro podporu spotřeby nestačí jen finanční podpora. Finanční podporu je v řadě odvětví třeba kombinovat se zavedením povinných kvót pro obnovitelný vodík. Ty zatím najdeme v Jižní Koreji a v EU (např. v rámci RED 3 pro tzv. RFNBO). Nejlepší strategií, která nevyžaduje technologickou transformaci, je podle BNEF podpora sektorů, kde se již dnes vodík používá a kde by tak bylo možné „jen“ vyměnit neobnovitelný vodík za vodík obnovitelný. V ČR by se takový postup vztahoval na chemický průmysl a výrobu paliv. Vzhledem k tomu, že v ČR se v současné době vyrobí cca 125 tisíc tun vodíku z čehož cca 85 % vyrábí a spotřebovává Orlen Unipetrol, jen podpora jeho přechodu na obnovitelný vodík by vedla v Česku k naplnění jak cílů RED 3, tak k zásadnímu zvratu v situaci spotřeby obnovitelného vodíku.
I když analýza BNEF hodnotí vývoj postavení vodíku pozitivně, racionálně hodnotí i tzv. slepé cesty. Uvádí, že na základě dosavadních zkušeností s využitím vodíku se ukazuje, že pro osobní mobilitu je neperspektivním řešením. Podobně neperspektivním řešením je používání vodíku při vytápění a chlazení budov. Právě v tomto sektoru lze téměř ze 100 % přejít na elektrifikaci. Výzkumníci BNEF se domnívají, že vodík se prosadí v obtížně elektrifikovatelných sektorech, celosvětově pak také v námořní dopravě. V případě Česka to bude s největší pravděpodobností dálková nákladní doprava, chemický průmysl a výroba oceli. V Česku byl v minulosti jako sektor, kde by se vodík mohl prosadit, zmiňována výroba cementu. BNEF však uvádí, že i výroba cementu se s největší pravděpodobností bude spíše elektrifikovat, než by šla cestou vodíkových technologií.
V rámci srovnání vývoje vodíkového hospodářství BNEF konstatuje, že nejrychleji se rozvíjí v Číně. V Evropě bude podle zprávy v roce 2030 instalováno 27 GW elektrolyzérů. To podle výpočtů BNEF sice stačí k naplnění cílů RED 3, nebude to však stačit na cíle vytýčené v balíčku REPowerEU. Podle BNEF je celosvětově dostatek volných výrobních kapacit elektrolyzérů, nicméně s tím, jak neroste poptávka po vodíku, neroste ani poptávka po elektrolyzérech. Analytici BNEF uvádějí, že z plánovaných výrobních kapacit vodíku má v současnosti jen 12 % již jasného budoucího u odběratele. Dominantně se jedná o stávající spotřebitele šedého vodíku, kteří budou přecházet na obnovitelný vodík.
Analýza také konstatuje, že zatím bylo dosaženo jen malého pokroku v rozvoji přepravních a skladovacích kapacit vodíku. Největší rozvoj v této oblasti můžeme pozorovat v EU, kde byla podpora rozvoje vodíkové infastruktury vytýčena politicky i regulatorně. Jedná se např. o plynárenský balíček, který vstoupí v platnost během června 2024, a který mj. jasně odděluje plynovou a vodíkovou přepravní síť. Zaostávání v rozvoji přepravních kapacit BNEF vysvětluje slabou či pomalou státní podporou a překážkami, které plynou z chemických a fyzikálních vlastností vodíku (zkapalňování vodíku je energeticky velmi náročné). V současnosti je jako vodíkový nosič komerčně využíván amoniak. Ten je ale vysoce toxický a jakákoliv nehoda by vedla k velkým environmentálním poškozením. Plány na rozvoj přepravních kapacit se tak vyhýbají většímu použití amoniaku. Příprava skladovacích kapacit jde ještě pomaleji. V některých zemích již sice probíhají geologické průzkumy možného uskladnění vodíku (Německo), v mnoha dalších státech (např. Česká republika) se o takovém průzkumu zatím jen hovoří.
Závěrem shrňme, že i když zpráva BNEF hovoří o tom, že globálně dochází ke zpomalení růstové trajektorie vodíkového hospodářství, v žádném případě to nevypadá, že by se růstová křivka zastavila. Na základě prvních zkušeností s vodíkovými aplikacemi dochází v některých sektorech k vystřízlivění (osobní doprava či vytápění a chlazení budov), jinde (chemický a ocelářský průmysl) je naopak zjevné, že vodík je jednou z mála myslitelných cest k dekarbonizaci.
Analýzy Bloomberg NEF týkající se různých fází vodíkového řetězce či sektorů vodíkového hospodářství jsou k dispozici na Product | BloombergNEF | Bloomberg Finance LP (bnef.com)
Zdroj: https://about.bnef.com/blog/hydrogen-supply-outlook-2024-a-reality-check/