E‑paliva, nebo také syntetická paliva, jsou zmiňována jako důležitý nástroj dekarbonizace dopravy. S tímto typem paliv počítá EU i Česká republika v rámci právních předpisů označených jako REFuelEU. V březnu 2024 byla v americkém Texasu otevřena první továrna, která má komerčně vyrábět e‑paliva. V tomto článku nejprve stručně přiblížíme, co to jsou e‑paliva a jakému využití by měla sloužit, ve druhé části pak představíme první komerční výrobu e‑paliv. 

E‑paliva (syntetická paliva) mají nahradit fosilní paliva pro automobily se spalovacími motory, letectví i námořní dopravu (počítá s nimi také balíček Fit for 55 a směrnice RED3). Zatímco současná běžná paliva vznikají rafinací ropy, syntetická paliva vznikají chemickou reakcí vodíku a oxidu uhličitého. K jejich výrobě je nutná elektřina, v ideálním případě z obnovitelných zdrojů. Aby byla e‑paliva nízkouhlíková, musí i vodík splňovat kritéria tzv. obnovitelného vodíku (vodík vyrobený elektrolýzou pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů energie). E‑paliva jsou ve svém celém životním cyklu považována za uhlíkově neutrální, protože při jejich spalování se uvolňuje stejné množství CO2, které bylo předtím odebráno z prostředí a využito k jejich výrobě. Výhodou e‑paliv je, že se jedná o kapalné nosiče energie. Kapalná paliva umožňují efektivně skladovat a přepravovat energii na delší vzdálenosti. Většina e‑paliv nevyžaduje žádnou, nebo jen minimální úpravu stávajících spalovacích motorů a čerpací infrastruktury.  

I když nejrůznější opatření či právní dokumenty EU počítají s využitím e‑paliv v horizontu 10 let, neexistuje zatím na území EU jejich komerční výroba. Výroba e‑paliv byla dosud testována v laboratořích. Jediné větší zařízení pod názvem Haru Oni na e‑paliva dosud fungovalo v jihoamerickém Chile. Produkce syntetického benzínu zde začala v prosinci 2022 a firma dodávala palivo do Velké Británie pro použití v závodních vozech Porsche.  

První továrna vyrábějící e‑paliva (pro leteckou dopravu i nákladní automobilovou dopravu) na komerční bázi byla otevřena v americkém Texasu v březnu 2024. Vlastníkem továrny je firma Infinium. V procesu výroby e‑paliv zde kombinují obnovitelný vodík vyrobený pomocí elektřiny z větrné energie a zachycovaného CO2. Výrobce deklaruje, že kapalné palivo zpracovává patentovaným procesem, resp. v procesu používajícím patentované katalyzátory. Vyrobené e‑palivo je určeno pro nákladní automobily společnosti Amazon. Podle firmy Infinium je její e‑palivo sice dražší než nafta, nicméně jeho užití nevyžaduje žádnou technologickou úpravu spalujících motorů. Palivo získalo certifikaci International Sustainability and Carbon Certification (ISCC). 

Společnost Infinium uvádí, že v současnosti plánuje vybudování dalších výroben na syntetická paliva, a to ve Francii, v Japonsku a v Austrálii.  

V současné době je hlavním problémem rozšíření výroby a využití syntetických paliv jejich vysoká cena, která mj. vyplývá z toho, že tento proces je energeticky náročný, i když uhlíkově neutrální. Litr paliva, které se vyrobí v Chile v zařízení Haru Oni nyní stojí přibližně 110 korun za litr. Kritici proto uvádějí, že bez finanční podpory státu by výroba e‑paliv zatím nebyla možná. Aby bylo e‑palivo komerčně konkurenceschopné dříve, než začnou platit povinné závazky EU, bylo by třeba, aby se jeho cena přiblížila stávajícím cenám fosilních paliv. Analytici věnující se prognózám v automobilovém průmyslu a mobilitě (např. E‑Fuell Alliance či ÚAMK) předvídají, že do roku 2030 klesne výrobní cena e‑paliv asi na polovinu, tj. litr e‑palivy by stál přibližně 50 korun (www.efuel-alliance.eu).  

Více o texaském projektu a výrobě syntetických paliv viz Infinium Ultra-low Carbon eFuels (infiniumco.com)