Pomalá a nerovnoměrná transpozice Směrnice RED III napříč členskými státy Evropské unie vede k ráznějším krokům Evropské komise. Dosud se věc nacházela v předchozích fázích řízení o porušení povinnosti, nyní však Komise přistoupila k dalšímu kroku a rozhodla se předložit případy Řecka, Malty a Portugalska Soudnímu dvoru Evropské unie. Současně navrhuje uložení finančních sankcí.
Evropská unie prostřednictvím Směrnice RED III stanovila členským státům konkrétní cíle pro využívání obnovitelného vodíku a dalších obnovitelných paliv nebiologického původu, tzv. RFNBO. Do této kategorie patří zejména obnovitelný vodík a z něj vyráběná syntetická paliva. Do roku 2030 má obnovitelný vodík pokrývat 42 % spotřeby vodíku v průmyslu. V dopravě Směrnice počítá s tím, že pokročilá biopaliva a RFNBO mají společně dosáhnout alespoň 5,5 % spotřeby energie, přičemž obnovitelný vodík a paliva z něj vyráběná mají tvořit alespoň 1 % spotřeby energie v dopravě.
Přesto se ukazuje, že transpozice těchto pravidel do národních legislativ postupuje velmi nerovnoměrně. Členské státy měly oznámit transpozici většiny nových ustanovení RED III do vnitrostátního práva do 21. května 2025. Podle dostupných sektorových údajů však Směrnici ve stanovené lhůtě plně transponovalo pouze šest zemí EU: Česká republika, Rumunsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko a Itálie.
Na začátku května Evropská komise oznámila, že předloží Soudnímu dvoru Evropské unie případy tří členských států – Řecka, Portugalska a Malty – kvůli problémům s transpozicí cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie, včetně obnovitelného vodíku, do vnitrostátního práva. Tento postup vyvolává otázku, proč právě tyto tři země.
Důvodem je rozdílná úroveň připravenosti jednotlivých států. Některé státy již mají připraveny legislativní návrhy, jak cíle RED III splnit, zatímco jiné výrazně zaostávají nebo nepředložily dostatečně konkrétní opatření. Evropská komise tak svou pozornost zaměřuje zejména na státy, kde je problém s transpozicí nejzávažnější nebo kde chybí základní implementační rámec. Například Dánsko, Finsko nebo Nizozemsko mají připravené legislativní podklady pro transpozici prvků RFNBO do svého právního rámce, i když se jedná zejména o průmyslové cíle. Chorvatsko, Rakousko, Maďarsko nebo Estonsko naopak patří mezi země, které podle dostupných sektorových informací zatím nepředložily žádné konkrétní návrhy transpozice.
Paradoxem je v této situaci Portugalsko. Patří mezi země, které již měly připravené legislativní návrhy pro transpozici cílů v průmyslu i dopravě. Podle dostupných aktuálních dat by navíc mělo být schopno svými existujícími nebo připravovanými projekty pokrýt spotřebu obnovitelného vodíku potřebnou k naplnění stanovených cílů. Důvodem postupu Evropské komise však je, že Portugalsko podle Komise svůj proces transpozice řádně nenotifikovalo, tedy neoznámilo Unii.
Včasnou transpozici členským státům dále komplikuje skutečnost, že evropské cíle jsou podle některých analýz velmi ambiciózní, a ne vždy odpovídají reálným možnostem jednotlivých zemí. Některé státy proto postupují opatrněji nebo čekají na jasnější pravidla a finanční podporu.
Zdroj:
