Ministerstvo dopravy plánuje již v listopadu 2025 vypsat novou výzvu na podporu plnicích stanic na území České republiky. Výzva bude otevřena do března 2026 a celkem v ní bude k dispozici 300 milionů korun. Podpoří výstavbu plnicích stanic v městských uzlech, mezi které se řadí všechna krajská města, jako jsou Brno, České Budějovice, Hrade Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Praha, Plzeň a Ústí nad Labem. Na každou plnicí stanici bude moct žadatel získat podporu až 50 milionů korun a dotaci do výše 85 % způsobilých výdajů. Jaká ale může být v současnosti motivace pro budování plnicích stanic, a na jaké podmínky výzvy si dát pozor, či je správně interpretovat?

Plnicí stanice na území ČR

Na území České republiky se momentálně nachází pouze dvě veřejné plnicí stanice, které provozuje společnost Orlen Unipetrol, a to v Litvínově a v Praze. Dalším veřejným projektem, který se momentálně chystá ve zlínských Napajedlech, je plnicí stanice společnosti Solar Global. S ohledem na zajištění samotné poptávky po vodíku v plnicí stanici je nejzajímavějším projektem projekt v Mníšku pod Brdy společnosti ČEZ a.s., kde bude provozováno 10 vodíkových autobusů pro příměstské linky. Samotná plnicí stanice bude zásobena vodíkem z elektrolyzéru. Vedle veřejných existují i jednotky plnicích stanic v uzavřených areálech, například v Mstěticích u Prahy (společnost ČEPRO) či stanice v Ostravě (Vítkovice Cylinders). Trh s plnicími stanicemi se ale příliš nerozšiřuje v porovnání s dobíjecími huby.

Na které segmenty se zaměřit

Nákladní mobilita

Vodíková mobilita má své místo i nadále především tam, kde jsou problémy se získáním dostatečné kapacity pro dobíjení. Příkon dobíjecích hubů vs. plnicích stanic hraje značnou roli v možnostech realizace. Zatímco dobíjecí hub, který splňuje podmínky nařízení AFIR, má příkon i více než 3 MW, plnicí stanice, která zvládne obsloužit podobné množství velkých vozidel, má příkon v nižších stovkách kW. Právě v nákladní dopravě a s ohledem na velké množství nákladních vozidel má vodík i nadále nezastupitelnou roli a poskytuje doplněk pro dekarbonizaci na delších trasách nad 500 km. Ostatně tento argument využívají především samotní výrobci vozidel, v čele s Volvem či Daimlerem, kteří ve vodíkovou mobilitu jako doplněk portfolia k spalovacím motorům na fosilní paliva a bateriím i nadále věří.

Autobusová mobilita

V případě autobusové dopravy je situace poněkud odlišná. Dobíjecí stanice lze do určitého množství autobusů ve flotile optimalizovat pro snížení požadovaného příkonu. Autobusy také nejezdí celodenně a na trhu s bateriemi se již objevují taková vozidla, která mají bez vytápění v zimě z baterie dojezd okolo 300 km na jedno nabití. Přesto vodík s dojezdy nad 300 km i při využití vytápění (například pomocí tepla z palivového článku) poskytuje alternativní řešení tam, kde je potřeba dekarbonizovat větší flotily a především tam, kde je možné větším množstvím vozidel maximalizovat využití investičně nákladné plnicí stanice.

Dekarbonizovat veřejnou dopravu, či přesněji dopravu v závazku veřejné služby, se snaží řada provozovatelů. Tlak nicméně přichází s povinností Zákona o podpoře nízkoemisních vozidel, který zavádí povinnost objednatelům (kraje či města) u smluv v rámci závazku veřejné služby požadovat od roku 2026 60% podíl nízkoemisních vozidel. Polovinu ale musí tvořit vozidla lokálně bezemisní, tedy vodík či baterie. Při neplnění za sledované období, tedy od roku 2026 do roku 2030, hrozí objednatelům pokuta ve výši 20 milionů Kč. Objednatelé budou tyto povinnosti požadovat od samotných dopravců, ale riziko pokuty (ze zákona) by měla jít za objednateli. Zákon se vztahuje jen na vozidla městská a příměstská.

Na co si dát pozor v případě žádosti o dotaci

Právě Zákon o podpoře nízkoemisních vozidel je pravděpodobně nejsilnějším hnacím motorem pro nasazování vodíkových autobusů. Ministerstvo dopravy proto v souvislosti s podporou vodíkové mobility vypíše v listopadu 2025 dotační výzvu se specifickými podmínkami. Podmínky mohou vypadat rigidně, ale v praxi nejsou tak problematické.

• Výzva je soutěžní, to znamená, že podporu v případě významného převisu poptávky získá ten, kdo nabídne nejnižší cenu; významný převis se ale neočekává, a tak je pravděpodobné, že podporu 85 % získá většina projektů.
• Výzva požaduje (kvůli pravidlům GBER), aby od roku 2035 byl vydáván na plnicí stanici pouze obnovitelný vodík; podmínka by byla problematická jen v případě, pokud by udržitelnost projektu (která je u OPD stanovena na 5 let od poslední platby dotace) přesahovala rok 2035. Pokud doba udržitelnosti skončí před rokem 2035, stát nebude certifikaci vodíku na plnicí stanici řešit. Nehrozí tedy krácení dotace.
• Plnicí stanice může být podpořena, i když bude vydávat vodík pouze při tlaku 350 bar; plničku je možné postavit čistě pro autobusové flotily, které jsou plněny na 350 bar.
• Plnicí stanice musí být veřejná; diskuze o veřejnosti plnicích stanic vychází z podmínky AFIR, nařízení podotýká, že veřejnou plnicí stanici je třeba i stanice, která je omezena pro přístup určité skupiny klientů. Podmínka veřejnosti tak nemusí být vždy nutně naplněna a vychází z podmínek nařízení AFIR. 

Závěr

Je pravděpodobné, že listopadová výzva na podporu plnicích stanic bude jedna z posledních výzev, kterou stát v tomto programovém období (2021–2027) podpoří. Je tedy vhodné, aby žadatelé, kteří mají vodíkové plány, ideálně ve spolupráci se samotnými dopravními podniky, začali projekt řešit co nejdříve.

Více informací o OP Doprava 2021-2027: https://opd3.opd.cz/stranka/pipap 

Podpora infrastruktury pro alternativní paliva v rámci Programu Doprava 2021-2027: https://www.opd.cz/UploadFiles/Specificke-podminky_Podpora-infrastruktury-pro-alternativni-paliva_OPD3_30.09.2025.pdf 

Zdroj obrázku:

licence Canva PRO (@Scharfsinn86, Getty Images)