Miluji ty chvíle, kdy je něco poprvé. Pamatuju si, kdy jsem viděl televizi, to mi bylo devět a bylo to ve Filmovém klubu, tehdy sídlil v hotelu Palace v Panské ulici v Praze, dávali tenkrát hokej ČSR–Kanada. Pamatuji si na první setkání s polovodiči: to mi tenkrát paní profesorka Vlasta Hilská, zakladatelka japanistiky u nás, ukázala malou plechovou krabičku a dala mi hádat, co to je. Myslel jsem, že je to nějaký dámský foťák, a ona zmáčkla čudlík a začalo to hrát. No a před týdnem jsem poprvé řídil automobil poháněný něčím jiným než benzinem či naftou. Byla to Toyota Mirai a jeli jsme s ní z Prahy natankovat k nejbližší vodíkové pumpě, ta je v Drážďanech. Nu co, tenkrát ta televize taky měla jen mrňavou zelenkavou obrazovku a rádio paní profesorky svým zvukem rvalo uši.